KULMSKÉ MAKROFOSILIE ze SLATINY / NOVÉHO SVĚTA U BÍLOVCE - výzkumy z příležitostné lokality vzniklé při výkopu studny odpovídající svrchním kulmským sedimentům hradecko-kyjovického souvrství
K materiálu šedých břidlic, obsahující zvláště hojnou goniatitovou makroflóru jsme se dostali neplánovaně a zcela náhodou. Ve Slatině má Markéta tetu, která staví nový rodinný domek skandinávského typu. Jelikož novostavba není na zcela zarovnaném terénu, potřebovala kvůli izolaci břidlici, jíž je v okolí opravdu hodně a která se hojně využívá k nejrůznějším účelům, například i k regulaci vlhkosti. Její známý z Nového Světa hloubil shodou okolností studnu a nevěděl kam s vykopaným materiálem. Slovo dalo slovo a ke spokojenosti všech se materiál převezl do Slatiny. Tam si teta všimla olistěné větve kapradiny. Protože netušila o co jde, ale věděla, že my se o podobné zajímáme, vyfotila ji mobilem a poslala nám foto. Netrvalo dlouho a už jsme na příležitostné deponii roztloukali břidlice. K našemu překvapení byly velmi bohaté na makrofaunu, trochu méně významně byly zastoupeny pozůstatky flóry. Převládali goniatiti, mlži, vzácně loděnky a brachiopodi. Zástupce plžů ani trilobity jsme nenašli. Z flóry equisetopsidi (přesličky), polypodiophyti (kapradiny) a vzácně lycopodiophyti (plavuně).
Tento odkaz jsme zřídili proto, že jde zcela jistě nejenom o novou kulmskou "lokalitu" v nepřímém slova smyslu (byla zcela příležitostná) a naše práce tak spadá spíše do tzv. záchranné paleontologie, ale také o doposud neprozkoumanou část v hradecko-kyjovickém souvrství, která možná pomůže doplnit slepou mapu v oblasti Vítkovské vrchoviny Nízkého Jeseníku.
Rozhodně nejsme odborníci na kulmskou facii spodního karbonu. Tento materiál tak může posloužit jiným a větším odborníkům, třeba k nějakým studijním účelům. Dle našich neodborných názorů náleží nálezy ke svrchnímu visé (snad i nejsvrchnějšímu), které odpovídá například lokalitě Bobrovníky - Kraví důl. Není samozřejmě vyloučeno, že výkop studny zasáhnul různé goniatitové zóny, třeba minimálně dvě (ty rozdělujeme na tři zóny - IIIα, ta je nejstarší, IIIβ a IIIγ, ta je nejmladší - Patteisky, 1929).
Nechceme se zde příliš vypisovat o spodnokarbonském kulmu v obecném smyslu slova, protože bychom stejně pouze citovali z již zpracovaných textů. Chtěli bychom se ale vyjádřit k zachování jednotlivých nálezů. To přibližně odpovídá standardům z jiných kulmských lokalit, jako je například poměrně blízká lokalita Kyjovice - Bártův mlýn, kde jsou dle všeho ale o něco starší sedimenty.
Rostliny jsou zachovány vesměs jako lesknoucí se otisky, které zřetelně uvidíme pouze pod určitým indexem lomu světla, jinak často zůstávají skryté. Otisky mlžů a brachiopodů jsou zachovány nejčastěji jako jádra bez původních stop exoskeletonu. Občas jsou ale tyto zbytky schránek přítomny ve formě bílé krusty. Goniatiti jsou nevalného zachování. Mají často "zuhelnatělé" jádro, které se při rozštípnutí břidlice zcela vydrolí a hlavonožec tak zůstane pouze ve formě protiotisku (negativu). Problém je, že takto zuhelnatělé části pravděpodobně shromažďovaly vlhkost z okolních hornin a v důsledku toho se nadále a nezvratně rozpadají i ony protiotisky. Vše se musí zavčasu fixovat podpůrnými prostředky. Mnoho goniatitů se nám tak rozpadlo už během odpoledne při hledání, jen co se dostali na sluneční světlo. Je to jeden z důvodů, proč nejsme schopni mnohé goniatity správně diagnostikovat. Co se přímých nautiloidů týče, nalezli jsme pouze jednu nekompletní schránku druhu Dolorthoceras striolatum (Mayer 1931). Výskyt trilobitů jsme nezaznamenali.
Přes to všechno jde o bohaté, i když druhově poněkud monotónní vrstvy, které si zaslouží pozornost. Bohužel všechen podobný materiál leží pod soukromou a zemědělskou půdou.
Dr. Ing. K. Patteisky, který sepsal mj. velmi zásadní práci o slezském kulmu "Die Geologie und fossilführung der mährisch-schlesischen Dachschiefer" objevil velmi podobně, tedy při výkopu studny ve Výškovicích, což je obec těsně sousedící se Slatinou a Novým Světem a vytvářejí spolu na mapě trojúhelník, velmi bohatou goniatitovou a brachiopodovou faunou.
Aleš & Markéta